| zamyšlení nad motivací lidského jednání |
| ing. Ludvík Fritscher, 28. 11. 2003 |
Vážení kolegové,
při poslední diskusi na téma Udržitelná spotřeba a výroba, zaznělo z více stran, že nejdůležitějším faktorem pro zavedení trvalé udržitelnosti, je člověk. Toto stručné konstatování bylo ale podle mne příliš málo, na tak mimořádně významný faktor. Cítím proto potřebu tuto problematiku více rozvinout na základě celostního systémového myšlení a vyvolat tím širší diskusi na toto stěžejní téma. Navrhuji, abychom po předběžné diskusi ve spolupráci s psychology, sociology a filosofy, věnovali motivaci lidského jednání samostatný diskusní blok.
Proč Trvalá udržitelnost?
Z historických zkušeností vyplývá, že lidé hájí především své osobní zájmy. Zdá se, že dochází k velice úzkému propojení osobního úspěchu a požitků s vlastní existencí – k jakési modifikaci pudu sebezáchovy, který je v nás zakotven nejhlouběji. Nejvýrazněji je to vidět na boji o moc, materiální bohatství a různé druhy výhod. Paradoxem naší tzv. vyspělé civilizace je, že na jedné straně výrazně preferuje rozum a logiku a přitom se celá lidská společnost chová velmi nerozumě. Ve snaze o stálé zvyšování životní úrovně, působí velmi destruktivně na životní prostředí (přírodní i společenské), na němž je existenčně závislá. Nechtěně se tak spustily mechanismy vedoucí k vlastnímu zániku, aniž by si to většina lidí uvědomovala a brala tuto hrozbu patřičně vážně! Problémem je především skutečnost, že změny jsou zpočátku malé a těžko postřehnutelné. Později se změny zvětšují a proces se zrychluje, až nakonec přejde do velmi rychlé nezvladatelné fáze, kdy dojde ke skokové změně – obdoba laviny. A právě rychlá, skoková změna představuje hlavní nebezpečí pro lidskou společnost – hrozí nám kolaps a následně zánik naší „vyspělé civilizace“. Nasvědčují tomu trendy vývoje lidské společnosti v mnoha směrech, neboť mají velmi nebezpečný exponenciální růst. Na možnou katastrofu vyplývající z neomezeného růstu ukazují především práce „Meze růstu“ a „Překročení mezí“ od manželů Meadowsových. Z těchto prací vyplývá, že jediná možnost, jak odvrátit kolaps lidské civilizace, je nastolení podmínek vedoucích k trvalé udržitelnosti za výrazné změny chování lidí (pokora k vyššímu řádu – řádu života).
Vývojové trendy nejen v naší republice, ale i v celé lidské společnosti jsou velmi znepokojivé. Problémy vidím především v plíživé změně hodnotového systému v globálním měřítku (vnitřní faktor pro vývoj společnosti - v lidech jsou záměrně vyvolávána velká očekávání, peníze nahrazují duchovní hodnoty, z lidských myslí se vytrácí pokora k vyššímu řádu, růst jednostranné orientace lidí na svá vlastní díla, přeceňování techniky, odcizení se přírodě, nepřiměřený nárůst míry egoismu u velké části lidí, bezmezné povyšování osobních svobod a práv nad povinnosti vůči celku, ...) a v nedoceňování důležitosti dobře fungujícího (zdravého) životního prostředí (přírodního a společenského prostředí - vnější faktor pro vývoj společnosti - na ŽP jsme všichni existenčně závislí; lidé nedoceňují, nebo vůbec neznají vliv zpětnovazebního působení společenského prostředí na chování jednotlivců; všeobecně se nezná, že složité a živé systémy, aby mohly zdravě žít, umějí minimalizovat svou vnitřní entropii /chaos/; lidé si neuvědomují, že svým chováním vytvářejí potenciály ve společnosti /reklama, pomluva, apod../, čímž stimulují vývoj společnosti určitým směrem; …). Ze zhoršování klimatu ve společnosti pak vyplývá deziluze mnoha lidí (především těch vzdělanějších a moudřejších), znatelný pokles morálky, nebezpečná atomizace společnosti, rozpad rodiny, růst bezduchého konzumu, poškozování životního prostředí, nárůst zdravotních problémů u dětí atd. Je až trestuhodné jak si zahráváme s funkčností společnosti. Lidé zodpovědní za stav společnosti vytvářejí pravidla taková, která nahrávají bohatým a mocným, aby mohli dále nepřiměřeně bohatnout, bez ohledu na většinu ostatních lidí a přírodu - po nás potopa. Vytvářené zákony jsou do značné míry účelové, nedomyšlené a neprovázané. Ekonomika je považována za absolutně nejdůležitější hybnou sílu vývoje společnosti. Slepě se věří v neustálý ekonomický růst a že vše potřebné zařídí neviditelná ruka trhu. Rozpoutává se nelítostný boj o tržiště a zákazníky - není problém vyrobit (stále účinnější technologie), ale je stále obtížnější prodat (prosadit se v tvrdém konkurenčním prostředí). Lidé se ve snaze o co nejlepší prosazení v rámci lidské společnosti, snaží udělat na druhé co nejlepší dojem (dobře vypadat), na lidi (zákazníky) působí ze všech stran různá lákadla a reklamy (slovo reklama se skládá z předpony re - opakovat a základu slova klama). Ve svých důsledcích to pak vede k povrchnosti a neserióznosti. Globalizace postavená jednostranně na ekonomických výhodách pro velké a nadnárodní společnosti, představuje vážné nebezpečí pro samu existenci celé naší civilizace (technicky vyspělé, ale duchovně nezralé).
Zamyšlení nad motivací lidského jednání
Dospěl jsem k poznání, že rozum (logika - oblast vědomí) doplňuje cit (intuici - oblast podvědomí, nevědomí, ...) v naší mysli (našem duchovním světě), a že rozum a cit představují dvě strany jedné mince.
Cit – základ naší mysli (vývojově starší, má hlubší kořeny) nám umožňuje rychle se orientovat ve složitých a nepřehledných situacích. Cit nám přináší poznatky bez hlubšího vysvětlení, opírá se o víru a předpoklad, že "je to tak jak to cítím". Problémem poznání pomocí citu, je ale nebezpečí možného hlubokého omylu (často chybí možnost praktického ověření těchto svých přesvědčení na základě citu) a špatná sdělitelnost svých pocitů druhým lidem (lidé si mnohdy nerozumí, vznikají konflikty, …).
Rozum – nám umožňuje chápat mnohé zákonitosti světa (především světa hmotného - poznatelného našimi smysly). Rozum vytváří v naší mysli (našem duchovním světě) poznaný svět, tj. svět kterému rozumíme. Díky rozumu jsme schopni přetvářet svět, v němž žijeme, tak aby se nám lépe a pohodlněji žilo. Problémem rozumu, při jeho jednostranném užívání (podceňování, či ignorace citu, ztráta pokory člověka k vyššímu řádu, ...) vede k odtržení člověka od prostředí v němž žije a na němž je existenčně závislý (chybná rozhodnutí, devastace prostředí, ...).
Propojenost citu a rozumu lze vidět například na tom, že na všechny velké poznatky přišli lidé na základě citu a intuice a teprve potom si tyto poznatky logicky zdůvodňovali (teorie, zákony, ...).
Ukazuje se, že jednostranné poznání na základě rozumu (logické konstrukce), nebo citu (já to tak cítím), nezaručuje, pravdivost poznání (úzký pohled na sledované jevy a děje, chybí tomu celostní náhled). Pro rozumové poznání by měl být korekcí cit a naopak pro citové poznání by měl být korekcí rozum (abychom se příliš nevzdalovali realitě).
Je poměrně dost lidí, kterým současný nerozumný a bezduchý konzumní způsob života nevyhovuje. Zásadní problém je ale v tom, že konzumní způsob života představuje hlavní (nosný) proud. Jakákoliv snaha jednotlivců a malých skupin o změnu, znamená "plout proti proudu", což vyžaduje velké úsilí a spotřebovává mnoho energie. Snahy jednotlivců a malých skupin o změnu společenského systému v souladu s řádem života (udržitelným způsobem života, zdravým životním stylem, ...) troskotají na malém vlivu (síle) na společnost jako celek, v důsledku nejednotnosti a roztříštěnosti. Tvoříme orchestr ze sólistů a chybí nám sehranost, takže zatím nejsme schopni hrát harmonicky a tím i krásně.
To, že se nedaří realizovat potřebné změny k lepšímu, vidím především v tom, že si lidé nerozumí a nejsou schopni společně jednat (vytvořit společnou sílu rozumu, vytvářet koncepční řešení společenských problémů). Měli bychom nalézt společnou řeč v zásadních existenčních záležitostech a ponechat si svou jedinečnost (svobodu) v ostatních běžných životních záležitostech (práci, koníčcích, ...). Přičemž je třeba docenit, že svoboda a demokracie vyžadují od každého člověka současně zodpovědnost za své chování. Tato zodpovědnost vyrůstá z citu (svědomí, úcta ke všemu živému, pokora k vyššímu řádu, ...) a z rozumového poznání funkčnosti složitých a živých systémů (ekogramotnost).
Již delší dobu se snažím rozumem (celostním systémovým myšlením) uchopit neviditelný a nehmatatelný vyšší řád (řád života) a dát mu význam, který mu právem náleží. Je nanejvýš nutné vytvořit nové paradigma, které by v sobě zahrnovalo i vyšší řád a tím lépe odpovídalo realitě, životu. Materialistická věda si s něčím takovým, jako je vyšší řád, který nás přesahuje a zjevně ovlivňuje na každém kroku, neví rady a myšlenky a poznatky v tomto směru ignoruje, nebo dokonce silně zpochybňuje a odmítá.
Rád bych touto cestou oslovil nespokojené lidi se současným stavem společnosti (Světa). Chtěl bych tak najít lidi podobného celostního smýšlení pro spolupráci. Rád bych "přispěl svou trochou do mlýna" na společné cestě hledání alternativního způsobu života, k současnému bezduchému konzumnímu způsobu života.
Bližší informace o celostním systémovém myšlení uvádím v článcích na této Webové stránce :
- Celostní přístup k poznání – Systémové myšlení, listopad 2003 : obecné informace o živých systémech
- Zamyšlení nad diskusí o Ekologické daňové reformě v souvislosti s Trvalou udržitelností, 14. 7. 2003 : v článku je uvedena stručná charakteristika některých oborů a teorií celostního zaměření a výběr myšlenek celostního nazírání na svět
- Řád života – základ Udržitelného rozvoje, 18. 6. 2003
- Hodnotový systém a společnost podle celostního systémového myšlení, 16. 6. 2003
- Společenské prostředí a Ekogramotnost, 4. 6. 2003
S přáním všeho dobrého
Fritscher
| | |
|
