Úvodní stránka

Faktory ovlivňující kvalitu ŽP: chemizace ŽP, energie a odpady

Chemizace ŽP – kontaminace vzduchu, vody a živých organismů, minimalizace chemických látek z průmyslové výroby a zemědělství, ze spalování fosilních paliv a odpadů.
Energie – program energetických úspor – ekonomicky vhodné prostředí, ve kterém je výhodné investovat do úspor (např. ekologická daň), transformace struktury zdrojů – redukce ztrát tepla a elektrické energie, přechod na "čistší” fosilní paliva. rozvoj energetiky obnovitelných zdrojů.
Odpady – snížení produkce odpadů, které mají relativně největší vliv na ŽP, minimalizace škodlivosti odpadů již během výrobního procesu produktů a služeb, preference nejbezpečnějších a nejšetrnějších technik dalšího zpracování, zneškodňování a ukládání nebezpečných odpadů, recyklace a energetické využit odpadu.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŔEDÍ: chemizace, energie, odpady

ÚVOD: 10:00 - 10:30 hod.

1) Cíl setkání, pro nové účastníky stručné info o projektu, webových stránkách a facilitaci

2) Seznámení účastníků

3) Dotazy

HLAVNÍ ČÁST: 10:30 - 11:00 hod.
I. Odborné příspěvky: 10:30 – 11:00 hod.

1) MUDr. Miroslav Šuta (Greenpeace): Průmysl a životní prostředí (10 min.)

2) Ing. Josef Zbořil (Svaz průmyslu a dopravy): Chemizace a evropská legislativa (10 min.)

3) Ing. Petr Honskus: Nejčistší energie je ta, kterou nemusíme vyrobit (10 min.)

II. Workshopy: 11:10 – 11:45 hod.
Zádání workshopů:

a) Chemizace a my - občané

b) Energetická politika a čisté energie

c) Odpad a kam s ním?

d) Člověk a průmysl

Přestávka, občerstvení: 11:45 – 12:15 hod.

Prezentace výsledků workshopů: 12:15 – 13:45 hod.

ZÁVĚR: 13:45 – 14:00 hod.

1) Společná diskuse k výsledkům workshopů

2) Formulace doporučení a závěrů

3) Organizační záležitosti – připomínky a dotazy k průběhu diskuse, určení termínu pro další diskusi

Ukončení – občerstvení a volná diskuse

Člověk a průmysl

I. VZTAH ČLOVĚKA, PRŮMYSLU A UDRŽITELNÉHO ROZVOJE

1) Průmysl slouží k uspokojování potřeb člověka

2) Průmysl nemůže vyrábět to, o co není zájem

• V racionální společnosti jsou potřeby a názory lidí limity průmyslové výroby.

3) Člověk je jen jeden

• Ať je to ochránce přírody, konzument nebo výrobce - vždy je to ČLOVĚK.

4) Průmysl může přispívat ke zkulturnění krajiny

• Průmysl nesl a ještě z části nese silný příspěvek ke zkulturnění krajiny - např.: Baťa - Zlínsko, Český Krumlov, Jakub Krčín z Jelčan - rybníky v Jižních Čechách.

5) Průmyslovou činností jsou nejvíce zatíženi pracovníci, technici, podnikatelé, manažeři a jejich rodiny, protože žijí v místech průmyslové činnosti

• Zpětná vazba mezi člověkem a průmyslovou činností.

6) Koncept udržitelného rozvoje zahrnuje "tři Pé"

• Planeta,

• Profit,

• Populace.

7) Problém udržitelného rozvoje a komunikace s veřejností vede k přežívání mýtů

• V současnosti přežívá spousta mýtů o fungování průmyslu, kapitálu. Velký podíl mají na situaci média.

AD 1 - 7

Ad 1) Průmysl slouží k uspokojování potřeb člověka

• Ne vždy průmysl slouží člověku.

• Je nutné správně chápat vztah člověka a průmyslu. Průmysl nesmí vyrábět, proto aby vyráběl, ale pro lidi. Výrobci se musí chovat zodpovědně.

Ad 2) Průmysl nemůže vyrábět to, o co není zájem

• Zájmů je mnoho (kolik lidí tolik různých zájmů), proto se lidé musí chovat odpovědně.

• Průmysl prostřednictvím komerční reklamy uměle vytváří potřeby - tzv. "kvazipotřeby".

Ad 3) Člověk je jen "jeden"

• Člověk je obecně jeden, není možné vytvářet nové třídy - například "člověka-manažera" nebo "člověka-ochránce přírody".

• Existuje velké množství lidí s různými zájmy, které se nekryjí.

• Různost kultur - není možné kultury slučovat do jedné.

Ad 4) Průmysl může přispívat ke zkulturnění krajiny

• Průmyslová výroba může krajinu nejen zkulturňovat, ale často také devastovat.

• V zájmu profitu ničí průmyslová výroba planetu.

Ad 5) Průmyslovou činností jsou nejvíce zatíženi pracovníci, technici, podnikatelé, manažeři a jejich rodiny

• Neplatí v případě nadnárodních společností. Nadnárodní společnosti zpravidla nemívají sídla v místech výrobních jednotek.

Ad 6) Koncept udržitelného rozvoje a průmysl

• Princip "tři Pé" - planeta, profit a populace nebo-li environmentální, ekonomický a sociální pilíř.

• Je nutné si uvědomit, že průmysl nemůže existovat bez ekosystémů (které jsou zdrojem surovin) a na druhé straně člověk nemůže existovat bez průmyslu. Některé podniky a firmy si tento vztah uvědomují a snaží se využívat technologie příznivé k životnímu prostředí, šetří zdroje či energie atd.

• Udržitelný rozvoj nelze vnímat jako něco stacionárního - je to dynamická rovnováha.

• Je nutné šetřit zdroje a hospodařit s odpady.

Ad 7) Problém udržitelného rozvoje a komunikace s veřejností vede k přežívání mýtů

• Informovanost je základem komunikace - pokud je informovanost na špatné úrovni - nemohou lidé efektivně komunikovat o důležitých věcech.

• V současnosti je informovanost na velmi nízké úrovni.

II. NADNÁRODNÍ KORPORACE, STŘEDNÍ A MALÉ PODNIKY

Při řešení problémů musíme přihlížet k charakteru ekonomických subjektů. Musíme rozlišovat zda se jedná o nadnárodní korporace nebo malé a střední podniky. Příležitost pro český průmysl je v inovativním jednání a nových technologiích - například firma Ekotest expandovala na světové trhy.

1) Nadnárodní korporace

• Nadnárodní korporace mají velký vliv a moc.

• Často stanovují pravidla soutěže, snaží se omezovat konkurenci.

• Pravidla tržní soutěže musí určovat odpovědní nikoliv mocní.

• Pravidla tržní soutěže musí určovat odpovědní nikoliv mocní.

2) Střední a malé podniky

• Malé a střední podniky jsou dynamičtější a častěji přináší inovace.

• Zajišťují lokální vybavenost.

• Některé normy Evropské unie mohou vést k útlumu malého a středního podnikání.

3) Odpovědnost průmyslu

• Odpovědnost průmyslu nelze zužovat pouze na environmentální oblast, protože souvisí i s dalšími - například se sociální oblastí.
  

• Lokální odpovědnost průmyslu je někdy problematická - např. po té co nadnárodní firma z regionu odejde, dojde-li v důsledku její činnosti k znečištění životního prostředí, firma za ní nepřebere zodpovědnost, protože již v této době funguje v jiné zemi.
  

• K lokální odpovědnosti patří tzv. princip dohody o dobrém sousedství - podnik ví, že bude v daném regionu i za 10 let, zaměstnává místní lidi, kteří jsou spjati s místní kulturou a podmínkami. Vzájemné dlouhodobé soužití podniku a lokální společnosti je z dlouhodobého hlediska výhodné.
  

• Globalizace je anonymní, nadnárodní korporace stanovují vlastní pravidla hry - necítí lokální zodpovědnost, protože mohou kdykoliv odejít tam, kde jsou náklady nižší.
  

• Odpovědnost firem musí být komplexní a všude na světě stejná - u nadnárodních firem by mělo platit, že budou stejně odpovědně přistupovat k regionu a zaměstnancům v USA jako v zemích Jižní Ameriky.
  

• Je nutné vnímat důsledky průmyslové činnosti z dlouhodobého hlediska. Sledovat vliv na zdraví člověka, životní prostředí atd.
  

• Důvěra v průmysl musí být stále obnovována.

4) Odstraňování starých ekologických zátěží v ČR

• Ze zákona musí být staré ekologické zátěže řádně zajištěny - dohlíží MŽP. Nedostatečné zajištění ve Spolaně vedlo k znečištění životního prostředí např. během povodní v roce 2002.
  

• U bývalých státních podniků zajištění a odstranění starých zátěží hradí stát. MŽP ČR rozhoduje po odborné stránce. Fond národního majetku přiděluje finance.
  

• Za 12 let odstraněno pouze 10% starých ekologický zátěží.
  

• Neexistuje jednotný registr starých ekologických zátěží. Vlastní registr má:
  1) Ministerstvo životního prostředí ČR
  2) Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
  3) Fond národního majetku
  4) Ústav územního plánování v Brně
  

• Neznáme všechny staré ekologické zátěže. Některé podniky například odpad zakopávaly ve svém areálu, a to i v průběhu několika desetiletí. Není známo kolik takových zátěží existuje. Mohou být velmi nebezpečné. Výsledkem je, že nový vlastník vůbec nemusí vědět, že na pozemku podniku je takováto zátěž.

III. NÁSTROJE PRO SLEDOVÁNÍ UDRŽITELNOSTI V PRŮMYSLU

• IPPC - Integrovaná prevence znečištění

• IRZ (PRTR) - zveřejňování škodlivin z jednotlivých závodů

• Zveřejňování škodlivin v jednotlivých výrobcích

• REACH - souborný přístup

IV. VĚDA

• Věda přináší do průmyslu inovace.
  

• Podnikatelé by se měli stát "mecenáši" vědy - ve větší míře financovat vědecký výzkum.
  

• Konkrétní příklad: British Petroleum financuje výzkum alternativních zdrojů.
  

• Průmysl by měl promýšlet svoji vlastní udržitelnost a dlouhodobost, a to mu právě může poskytnout věda a inovativní jednání.

Chemizace a my občané

I. VÝCHOZÍ STAV

• Rizikové chemické látky záměrně či nekontrolovatelně unikají do životního prostředí. Tyto látky mohou být perzistentní , bio-aktivní a karcinogenní, mohou se pohybovat z místa na místo - ohrožují lidské zdraví a životní prostředí. V současnosti nalezneme chemické látky téměř všude - např. i Antarktidě.
  
  

• Mnoho účinků chemických látek dosud neznáme, přesto tyto látky používáme.
  
  

• Podstatnou část nákladů (škody na životním prostředí/zdraví) nese společnost, ale profit převážně průmysl a obchod. Chemický průmysl se potýká se zvýšenou nemocností zaměstnanců a nese s tím spojené náklady.
  
  

• Výchozí stav je potřeba změnit.

II. PRINCIPY ZMĚNY VÝCHOZÍHO STAVU

1) Internalizace externích nákladů - životní prostředí, zdraví Jestliže firma způsobí nějaký negativní dopad, je tento dopad součástí ceny pro spotřebitele. Cena dnes velmi často neodpovídá skutečným nákladům.

2) Efektivní management informací o chemických látkách

• O vlivu chemických látek na životní prostředí.

• O obsahu chemických látek v produktu - u zahraničních výrobků zajistit překlad do češtiny.

• Spotřebitel by měl být přesně informován o složení výrobku - o chemických látkách - tak má možnost zvolit, zda si koupí levnější výrobek s obsahem nebezpečných chemických látek nebo bezpečný výrobek.

• Občané by měli být dostatečně informování o oběhu látek v přírodě, o jejich vlivu na životní prostředí, organismy a člověka - hromadění látek v organismech, mutacích apod. To vede k pochopení problémů chemizace. Klíčovou roli v této oblasti sehraje vzdělávání.

• Nedostatečná informovanost populace může vést až k chemofobii, kdy dochází ke "skandalizaci" chemických látek, které nemusí být škodlivé.

3) LCA - hodnocení životního cyklu výrobku

• U každého nového výrobku, který přichází na trh musíme vyhodnotit jeho LCA.

4) Princip předběžné opatrnosti

• Apriori předpokládat škodlivost látek - tj. nebudu používat chemickou látku, o které nevím, co může způsobit nebo jak bude ovlivňovat zdraví člověka nebo životní prostředí.

• U rizikových látek zvážit míru jejich škodlivosti.

• Musíme rozlišovat kvantitavní i kvalitativní důsledky chemizace životního prostředí.

• Toxicita látek je různá a nelze je hodnotit pouze podle objemu.

5) Bezpečnost chemického průmyslu

• V České republice pracuje meziresortní komise pro chemickou bezpečnost - dosud nebyla přijatá efektivní strategie bezpečnosti chemického průmyslu. Příklad - Spolana a události v době povodní 2002.
  

• Nedodržování bezpečnosti - například výstavba chemických podniků v zalidněných oblastech (např. Bhopál - Indie) nebo nevhodné územní plánování - tj. osidlování prostorů kolem chemických továren(v ČR např. v Ústí nad Labem).
  

• Je třeba zlepšit podmínky zabezpečení výroby chemických látek.
  

• Některé chemické výroby by měly mít stejná bezpečnostní opatření jako jaderné elektrárny.

6) Princip substituce

• Zvážit míru škodlivosti a využívat náhradu.
  

• Pokud existuje bezpečnější alternativa k dané škodlivé látce využívat ji.

7) Princip odpovědnosti

• Po havárii v Bhopálu přistoupili některé chemické podniky k využívání nástroje Responsible care (odpovědnosti).
  

• Podniky mají možnost získat značku Responsible care, označení nemá velkou vypovídací hodnotu - tuto značku měla firma zodpovědná za tragédii v Bhopálu i Spolana v době povodní.
  

• Odpovědnost chemického průmyslu často závisí i na lokálních institucích.

8) Bench marking

• Porovnání výrobků a služeb obdobného charakteru od různých výrobců a poskytovatelů služeb - porovnává se kvalita, trvanlivost, použité materiály, šetrnost k životnímu prostředí,…

Energetická politika a čisté energie

Výroba energie má strategický charakter, protože moderní společnost je zcela závislá na různých druzích energií. Přerušení dodávek energie, např. ve velkých městech, může způsobit obrovské problémy (např. přerušení dodávek elektrické energie v New Yorku v roce 2003).

I. CÍLE A POTŘEBY

1) Definovat minimální úroveň spotřeby energie V České republice:

• V první řadě musí být definována objektivní, průměrná spotřeba na příštích 10, 20 let.

• Musíme počítat s rezervu +- 10%.

2) Energetickou koncepci musíme modelovat podle potřeb ne zdrojů.

II. ZPŮSOBY VÝROBY

Preference:

1) Obnovitelné zdroje

• musíme si dát pozor na matoucí kategorizaci zdrojů - některé zdroje, které jsou vedeny jako obnovitelné nebo příhodné pro životní prostředí takové ve skutečnosti být nemusí.

• Příklad: vodní elektrárny v závislosti na velikosti - stavba velké vodní elektrárny - dojde k narušení ekosystémů, změně mikroklimatu, zaplavení velkých obytných ploch,…

2) Jaderné elektrárny

• nesmíme zanedbat výzkum výroby jaderné energie pro větší efektivitu, ale paralelně zkoumat alternativní a obnovitelné zdroje energie. V ceně není započítáno nakládání s nebezpečnými odpady z těchto elektráren a náklady na zajištění bezpečnosti. To by se mělo promítnout do ceny.

3) Odpady

• na různých úrovních využít odpady jako možné zdroje energie;

4) Fosilní paliva

• minimalizovat využívání fosilních paliv jako zdrojů energie.

!Tato preference musí být zachována bez ohledu na cenové relace!

III. SPOTŘEBA ENERGIE

• V blízké budoucnosti není realistické, že by se spotřeba energie snižovala. Zůstane na stejné úrovni jako dnes nebo poroste. Je důležité, aby tento nárůst spotřeby energie nebyl enormní.

• Některé prognostické odhady uvádí, že se spotřeba energie v následujících 30 letech může vzrůst až o dvě třetiny dnešní spotřeby.

• Měla by se zvýšit efektivita využívání spotřeby energie. Maximálně snížit energii na jednotlivé aktivity - to klade požadavky na zlepšení technologií - např. lepší izolace budov,…

• Při distribuci energie je nutné omezit ztráty a to zejména ztráty přívodu energie/tepla ke spotřebitelům.

• Využívat nových technologií pro výstavbu a rekonstrukci starých budov pro bydlení a výrobu. Měly by být aplikovány například skandinávské normy.

• Měla by se preferovat železniční a lodní doprava proti dálniční a silniční dopravě. Celkově by se měla snížit míra dopravy.

IV. CENA ENERGIE

• Není realistický předpoklad, že se cena energie bude snižovat. Důležitá je otázka ceny energie jako regulace spotřeby.

• Otázka ekonomických cen energie se sociální korekcí.

• Nabídka alternativních zdrojů spotřebitelům za vyšší cenu. Tomuto trendu oponovala část diskutujících. Bylo upozorněno na doporučení Světové banky, která navrhuje, aby ti, co využívají neobnovitelné zdroje by měli dávat vyšší finanční prostředky na výzkum obnovitelných zdrojů. Nikdy nevyužívat obnovitelné zdroje, tak aby nebyly schopné se reprodukovat.

V. ZDROJE ENERGIE

• Energetické zdroje jsou limitovány (např. fosilní zdroje) a jsou zdrojem znečištění ekosystémů, proto je nutné zvolit nejčistší zdroje energie. Volba nejčistší energie může být velmi konfliktní. Někteří považují za nejčistější energii jadernou, která má zároveň velké množství odpůrců.

• Při zavádění nových průmyslových technologií by měla být hlavním kritériem spotřeba energie, spotřeba přírodních zdrojů atd. Ve větší míře využívat tzv. Faktor 4.

• Důležitá je koordinace státní politiky mezi jednotlivými ministerstvy v oblasti energií a obnovitelných zdrojů.

Závěrečná zpráva (formát RTF, velikost 139 kB)