Úvodní stránka

Společenské prostředí a Ekogramotnost

Vypracoval: Ing. Ludvík Fritscher (člen Společnosti pro trvale udržitelný život, Českého svazu ochránců přírody a Společnosti pro sociální bádání)

Jsem chemik analytik a již delší dobu se zabývám celostním systémovým myšlením v souvislosti s Ekogramotností ve společnosti. Snaha o hledání účinného způsobu ochrany životního prostředí mě postupně přivedla k poznání toho nejpodstatnějšího - největším problémem ochrany životního prostředí je nedostatek lidské vůle chtít tyto problémy řešit. Vyplývá to z faktu, že mnoha lidem chybí pokora k vyššímu řádu, protože mají pocit absolutní nadřazenosti člověka nad okolní živou i neživou přírodou. Dalším závažným důvodem je nedocenění (všeobecná neznalost) významu zpětnovazebního působení společenského prostředí na naše jednání.

Na téma společnost toho bylo už hodně řečeno a napsáno. Lidé by chtěli společnost spravedlivější, aby byla řízena rozumě, aby se neničilo životní prostředí atd. Přes veškeré snahy o rozumnost, koncepčnost a systémovost se však společnost vyvíjí "jakýmsi samopohybem", řečeno slovy pana prezidenta Havla. Rozumnost a moudrost je stále znovu a znovu "převálcovávaná" lidským egoismem a konzumním způsobem života. Zdá se, že jediné poučení z celé lidské historie je, že lidé jsou nepoučitelní. Je tomu skutečně tak? Jsme opravdu takoví egoisté (primitivové), kteří se snaží bezohledně urvat pro sebe co se dá a užívat si tady a ted'? Nebo si zasloužíme ten hrdý titul, který jsme si sami dali - Homo sapiens - člověk rozumný, nebo dokonce moudrý?

Stejně jako mnoho jiných přemýšlivých lidí, i já si uvědomuji, že vývojové trendy nejen v naší republice, ale i v celé lidské společnosti jsou velice znepokojivé. Problémy vidím především v plíživé změně hodnotového systému v globálním měřítku (vnitřní faktor pro vývoj společnosti - v lidech jsou záměrně vyvolávána velká očekávání, peníze nahrazují duchovní hodnoty, růst jednostranné orientace lidí na svá vlastní díla, odcizení se přírodě, nepřiměřený nárůst míry egoismu u velké části lidí, bezmezné povyšování osobních svobod a práv nad povinnosti vůči celku, ...) a v nedoceňování důležitosti dobře fungujícího (zdravého) prostředí (přírodního a společenského prostředí - vnější faktor pro vývoj společnosti) - na němž jsme všichni existenčně závislí. Z toho pak vyplývá deziluze mnoha lidí (především těch vnímavějších, vzdělanějších a moudřejších), znatelný pokles morálky, nebezpečná atomizace společnosti, růst bezduchého konzumu, poškozování životního prostředí atd. Je až trestuhodné jak si zahráváme s funkčností společnosti. Lidé zodpovědní za stav společnosti vytvářejí pravidla taková, která nahrávají bohatým a mocným, aby mohli dále nepřiměřeně bohatnout, bez ohledu na většinu ostatních lidí a přírodu - po nás potopa. Vytvářené zákony jsou do značné míry účelové, nedomyšlené a neprovázané. Vzniká tak živná půda pro přemnožení lidských parazitů, kteří bezohledně vysávají společnost. Ekonomika je považována za nejdůležitější hybnou sílu vývoje společnosti. Slepě se věří v neustálý ekonomický růst, že soukromý majetek je spravován nejlépe a že vše potřebné zařídí neviditelná ruka trhu. Rozpoutává se nelítostný boj o tržiště a zákazníky - není problém vyrobit (stále účinnější technologie), ale je stále obtížnější prodat (prosadit se v tvrdém konkurenčním prostředí). Ze zdravé konkurence se stala nemocná hyperkonkurence, která nemilosrdně likviduje menší podnikatelské subjekty, což vede k destabilizaci společnosti. Globalizace postavená jednostranně na ekonomických výhodách pro velké a nadnárodní společnosti, představuje vážné nebezpečí pro samu existenci celé naší civilizace.

Aby nedošlo k omylu, výše uvedeným tvrzením nepopírám princip kapitalismu, tj. aby se lidé na základě vlastní zodpovědnosti a iniciativy, dokázali postarat sami o sebe (socialismus a rovnostářství považuji za nereálnou utopii) a neodmítám ani globalizaci, protože globalizaci potřebujeme pro řešení nadnárodních problémů. Jde jen o to, aby se nevytvářela taková pravidla pro řízení společnosti, která vedou k sebezničení.

Lidem je namlouvána líbivá iluze stálého ekonomického růstu a blahobytu pro všechny, kteří se budou snažit tento blahobyt získat. Nespočetné reklamy a propaganda konzumního způsobu života však už neříkají za jakou cenu se materiálního blahobytu a požitků dosahuje. Zamlčují, že je za tím neúměrně velké drancování přírodních zdrojů, zbytečné plýtvání se surovinami, velké znečišťování životního prostředí, civilizační choroby, degenerace lidských duší (nárůst počtu duševních mrzáků), atd. Většina lidí Západní civilizace si osvojila konzumní způsob života a přitom si neuvědomuje, že se z dlouhodobějšího hlediska jedná o neudržitelný způsob života, a že tím vlastně škodí svým dětem a vnukům (žijeme z dlouhodobého a ekologického hlediska na dluh a podřezáváme si pod sebou větev). Hlavní chyba přitom podle mne není v jednotlivých lidech, ale ve společenském prostředí, které společně vytváříme, v němž žijeme a na němž jsme všichni existenčně závislí. Toto společenské prostředí určuje všeobecně uznávaný hodnotový systém, vychovalo nás a výrazně ovlivňuje i v dospělosti. Každý z nás si v průběhu života vytváří návyky a postoje a jsme hnáni vpřed nejen svými biologickými potřebami, ale ve stále větší míře nově (uměle) vytvořenými potřebami naší civilizované a konzumní společnosti. Společenské prostředí, tak jak ho všichni na základě svých životních zkušeností známe, je propletencem rozumu a nerozumu, pravdy a lží, dobra a zla, lásky a nenávisti, spolupráce a boje, atd. Proto je velmi těžké se v něm vyznat a zorientovat se v relativnosti prakticky všeho na co si vzpomeneme. Je zde mnoho nepochopení a zbytečného nedorozumění mezi lidmi.

Společenské prostředí spoluvytváříme všichni dohromady s různým podílem vlivu a zodpovědnosti, i když si to příliš neuvědomujeme. Držitelé moci (politické i ekonomické) mají samozřejmě větší vliv a odpovědnost než ostatní občané. Pokud se však v kritických situacích dokáží lidé domluvit a jejich vliv se sečte, pak padají nejen hlavy některých mocných, ale i celé režimy.

Mimořádně významným činitelem pro tvorbu společenského prostředí je svobodná lidská vůle - vypínač v naší psychice. Vůle určuje co chceme a co budeme dělat a k čemu máme odpor, co nedokážeme a ani nechceme dělat. Vůle se například podílí i na tom co budeme subjektivně považovat za pravdu a co za lež. Z toho se pak odvíjí naše konkrétní jednání. Ve snaze mít se co nejlépe, pak dosti velká část lidí poměrně často podvádí a lže (i sobě). Příčinou je touha po uspokojení osobních potřeb, nebo odvrácení nebezpečí průšvihu. V praktickém životě jsme též občas nuceni dělat i to s čím vnitřně nesouhlasíme. Abychom v určitých problematických situacích obstáli (přežili), volíme pro sebe menší zlo tím, že zalžeme, nebo něco zamlčíme. Toto, do značné míry neseriozní chování velké části populace pak vede ve svém součtu k neuspokojivému stavu celé naší společnosti. Kruh se uzavírá. Jestliže se takto chová stále větší počet lidí, vytváří se ve společnosti prostředí, kde je neserióznost běžná a normální. V tomto prostředí pak narůstá počet lidí, zvláště mladých, kteří si vytvářejí návyk na "normální" neseriozní chování (když mohou oni ..., tak já taky). V oblasti regulace mluvíme o růstové (pozitivní) zpětnovazební smyčce.

Ukazuje se, že nám z celostního nazírání na společnost, chybí všeobecně uznávaný pevný bod, maják, podle kterého by se lidé na své cestě životem mohli bezpečně řídit tak, aby nedocházelo ke zhoršování společenského prostředí v němž žijeme. Vrací se nám to pak jako bumerang v podobě růstu neserióznosti u lidí a firem s nimiž přicházíme do styku, s růstem bezcitnosti a násilí ve společnosti apod. Nic na tom nemění skutečnost, že řada slušných lidí svůj maják (svého Boha, pokoru k vyššímu řádu, svědomí, ...) ve svém podvědomí, či srdci, má. Podíl těchto lidí na stav společnosti je však příliš malý, díky roztříštěnosti a nejednotnosti názorů. Hlavní proud naší Západní civilizace, technicky vyspělé, ale duchovně nezralé, představuje konzumní způsob života. Síla konzumního způsobu života, pramení z lidské touhy mít se stále lépe za současné podpory tohoto způsobu života lidmi bohatými a mocnými, kteří z toho mají výrazný prospěch.
V lidech je vyvoláván pocit zdánlivé demokracie a svobody - kup si co chceš, užívej si dle libosti, ale dodržuj nastolený společenský řád - zákony vytvořené na podporu zájmů mocných. Problémem tohoto lidského řádu však je, že často nerespektuje řád života, tedy vyšší řád.
Lidé se chovají nejen podle své přirozenosti, ale také podle toho co jim prostředí dovolí. Je na nás lidech, abychom na základě novodobých poznatků o fungování složitých a živých systémů (viz. příloha Celostní přístup k poznání …) změnili "pravidla hry" ve společenském prostředí tak, aby byly v souladu s přírodními zákonitostmi. Měli bychom si plně uvědomit, že špatně fungující systém zabíjí sám sebe v důsledku růstu vnitřního chaosu (entropie). Proto si chraňme funkčnost systémů jako je lidské zdraví, životní prostředí a společenské prostředí.

Funkčnost systémů a řád života by se měly stát prioritou číslo 1 !!!
- tj. všeobecně uznávaným pevným bodem, naším majákem !!!

Pokud se sami dobrovolně nepodřídíme řádu fungování života (například o morálce se dá říct, že je imunitním systémem společnosti), čeká nás s vysokou pravděpodobností kolaps lidské civilizace nebo další nová totalita (= stabilizace společnosti násilnou cestou). Totalita podle mě vzniká v chaosu nezralé společnosti, kdy nějaká silná osobnost (demagog, tyran, ...) pro sebe získá moc. Naplní se tak známý výrok: "moc leží na ulici".

Myslím si, že východiskem z dnešní stále se zhoršující situace, je vytvoření občanské společnosti (tj. zvýšení občanské kontroly nad politikou, ekonomikou, ochranou životního prostředí, ...) na základech trvalé udržitelnosti (tj. pomalejšímu, moudře řízenému rozvoji, který výrazným způsobem nepoškozuje ŽP). Přitom bude potřeba u mechanismů, které v současnosti nejvýznamněji ovlivňují vývoj společnosti (neviditelná ruka trhu, konkurenční boj, kult soukromého vlastnictví a osobních svobod, apod.) upravit jejich významovou váhu (zmírnit jejich absolutnost) a doplnit je o mechanismy, které se uplatňují v dobře fungujících složitých a živých systémech (dbát na vytváření zpětnovazebních smyček, preferovat všude uzavřené cykly, zvyšovat míru spolupráce, aj.). Bude zapotřebí ocenit a brát do úvahy význam funkčnosti přírodnin (ekosystémy, čistota řek, flóra, fauna, ...) a měla by začít působit neviditelná ruka rozumu.

Základem potřebných globálních změn je vůle lidí chtít se domluvit a následně chtít tyto změny realizovat. Prvním krokem k potřebným společenským změnám je zvýšení ekologického vzdělání a povědomí u většiny lidí - EKOGRAMOTNOST SPOLEČNOSTI.
Snahy o ekologické vzdělávání vyústily ve vydání USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 23. října 2000 č. 1048 o Státním programu environmentálního vzdělávání a osvěty v České republice. Pro nedostatek politické vůle a peněz, však nebyl tento program vůbec realizován.

Realizaci zdánlivě nemožných společenských změn lze přirovnat k tomu jak lidé začali létat. Od pradávna lidé toužili létat jako ptáci. Dlouhou dobu napodobovali ptáky, ale at' dělali co dělali, stále se nedařilo. Teprve, když lidé poznali, že to co je přitahuje k zemi, je gravitační síla a že existují i jiné síly, které dokáží tuto gravitační sílu překonat, byli schopni vyrobit létající stroje, které skutečně létaly.
Co z toho plyne pro realizaci společenských změn?
Na základě nového celostního poznání, které se nám začíná otvírat, máme šanci na hluboké poznání faktorů a sil, které působí na vývoj společnosti. Je zde šance, že se nám podaří odhalit nové potenciály a mechanismy, jimiž lze vývoj společnosti ovlivnit v pozitivním = trvale udržitelném směru.
Jen chtít společnými silami hledat. Kdo nic nehledá, nic nenajde.

Jan Werich kdysi řekl: "každá dobrá myšlenka musí být futrovaná klackem". Jinými slovy to znamená, že za každou dobrou myšlenkou musí být i síla. Myšlenka - kvalita, musí být doplněna silou četnosti (počtem lidí, kteří myšlenku uznávají) - kvantitou. Prakticky to znamená, že pokud je nositel sebegeniálnější myšlenky osamocen, výsledný efekt pro společnost je téměř nulový. Teprve spojení kvality a kvantity do jednoho celku vytváří sílu - předpoklad pro možnou realizaci změn. Spojení sil, lze znázornit např. na magnetu. V obyčejném kusu železa mají jednotlivé atomy železa své magnetické dipóly chaoticky rozloženy v prostoru. Tyto dipóly se sčítají a odčítají a výsledný dipól železa je nulový - železo není magnet. Teprve, když se vnější silou (zmagnetováním) zorientují dipóly všech atomů jedním směrem, vytvoří se jednotná magnetická síla a z kusu železa se stane magnet.

Aby se lidé na potřebě změn a na realizaci těchto změn domluvili, aby si vůbec rozuměli, je třeba uvědomit si relativnost vnímání a odlišnost každého z nás. Totéž neznamená pro různé lidi totéž. Lze to uvést na názorném příkladu, kdy dva lidé pozorují akvárium z jiné strany. Pro pozorovatele ze předu akvária plave ryba zprava do leva. Pro pozorovatele z pravé strany však ryba plave do předu. Pokud si oba nejsou schopni sdělit svůj úhel pohledu, stává se pro ně směr jak plave ryba, neřešitelným problémem. Důsledkem vyhrocení sporu je pak zablokování rozumné komunikace a nemožnost domluvit se i na zcela zásadních záležitostech, například že ryba ke svému životu potřebuje vodu. Tento názorný příklad představuje velké zjednodušení skutečnosti. V reálném životě je situace mnohem složitější. Především si nejsme schopni srozumitelně sdělit své vlastní pocity a životní zkušenosti. U abstraktních pojmů pak záleží s čím máme tyto pojmy spojeny, co pro nás celkově znamenají. Důsledkem těchto nedorozumění jsou pak mnohdy zbytečné spory a hádky. Lidé se často nejsou schopni dohodnout, vzniká patová situace a problémy se prakticky neřeší. Důsledkem je pak živelnost a neřízenost - dochází k tomu, že společnost se vyvíjí jakýmsi samopohybem ...
Relativnost vnímání může vést i k záměně příčiny za následek. Například na základě pozorování přírody lidé dříve vyvodili pravidlo, že brzy bude zima, protože už přiletěly vrány (příčinou zimy byl brán přílet vran). Ve skutečnosti je tomu ale obráceně. Dnes už víme, že když se severní polokoule Země odklání od Slunce, nastává období ochlazování a přichází zima. Vrány k nám do mírnějšího pásma přilétají ze severu na přezimování.
S problémy vyplývajícími z relativnosti se v životě setkáváme velmi často. Například u sporů týkajících se zodpovědnosti je třeba jasně říct co máme konkrétně na mysli. Tvrzení, že je někdo nezodpovědný, není jednoznačné. Nezodpovědnost v určitém směru ještě neznamená absolutní nezodpovědnost ve všech směrech. Je-li člověk nezodpovědný v práci, nebo ve vztahu ke společnosti, ještě neznamená, že je nezodpovědný vůči vlastní rodině, nebo kamarádům, apod.
Obdobně je tomu u chápání spravedlnosti a serióznosti v politice. Levicové smýšlení vnímá spravedlnost a zodpovědnost s ohledem k chudším a sociálně slabým lidem (rovnostářství, ochrana chudých). Pravicové smýšlení vnímá spravedlnost a zodpovědnost tak, že preferuje, aby se lidé o sebe postarali sami na základě vlastního přičinění (individualismus, ochrana zájmů lidí, kteří získali bohatství). Problémem pravicového smýšlení je, že počítá se zodpovědným chováním jednotlivců a příliš se neptá jakým způsobem lidé k bohatství přišli. Levicové i pravicové vidění světa je do značné míry jednostranné. Přitom jsou oba systémy zneužitelné mocnými. U levicového, rovnostářského, vidění světa hrozí společnosti socialistická totalita. U pravicového, individualistického, vidění světa hrozí společnosti diktatura extrémně bohatých lidí a velkých firem. V obou režimech to ve svých důsledcích vede k určité nesvobodě většiny lidí. Přitom ani jeden z režimů není schopen zabezpečit rozumné, systémové a koncepční řízení společnosti tak, aby se zbytečně neničilo prostředí v němž žijeme.

Aby se dala trvalá udržitelnost úspěšně realizovat, je třeba umět se domluvit a efektivně spolupracovat. Skvělým námětem k efektivní spolupráci (k vytvoření pracovních týmů 1. ligy) je kniha Košatění bohatství od Andreje Kopčaje z Ostravy. V této knize je též názorně zobrazeno dobré (zdravé) fungování společenství lidí (organizace podniku, společnosti) pomocí životní energie lidí ve fontáně života. Základem dobrého fungování společenských systémů, je schopnost minimalizovat chaos (entropii) uvnitř těchto systémů.
Myslím si, že pro úspěšnou realizaci trvalé udržitelnosti, je potřeba vytvořit příznivé podnikatelské prostředí, aby se vytvořila síla, která bude schopna konkurovat současnému konzumnímu způsobu života. Chce to, aby veřejně prospěšné organizace (často nevládní) a lidé, kteří svou činností podporují zdravý životní styl a ochranu životního prostředí, úzce spolupracovali s firmami, které mají výrobní program zaměřen stejným směrem. Jde o to, aby lidé, kteří jsou hluboce přesvědčeni o nutnosti ochrany životního prostředí a propagaci zdravého životního stylu (je zde ukryt cenný lidský potenciál), propagovali výrobky a služby těchto firem. Tímto způsobem firmy získají reklamu a zákazníky, především mezi mladými lidmi, s výhledem svého rozvoje do budoucna. Firmy by pak měly na oplátku podporovat činnost těchto lidí a organizací, aby měli zdroje pro svou veřejně prospěšnou činnost. V současnosti se tyto organizace potýkají s nedostatkem finančních zdrojů, což omezuje (často až paralyzuje) jejich efektivní činnost. Vzájemná spolupráce (symbióza) organizací a firem, by umožnila vytvoření uzavřené prorůstové (pozitivní) zpětnovazební smyčky. Vznikl by tak předpoklad pro vytváření ostrůvků zdravého životního stylu (zodpovědný přístup ke svému zdraví a prostředí v němž žijeme) v nezdravé společnosti. Postupně by pak mohly ostrůvky prorůstat společností a měnit tím pozitivně celé společenské prostředí.
Myslím si, že spolupráce by mohla probíhat v oblasti zdraví, energie, recyklace surovin, dopravy apod. Nedávno jsem získal velice zajímavé informace o ekologickém autě na stlačený vzduch (informace: www.autonavzduch.cz).

Kontakt: Heřmanův Městec, Pardubický kraj
E-mail: friteko@iol.cz
Tel.: 469 696 302
Mobil: 605 299 397