Udržitelný rozvoj života znamená žít v souladu s ŘÁDEM ŽIVOTA. S řádem života nelze souhlasit nebo nesouhlasit, jak je tomu u všech produktů lidského rozumu.
Nesouhlasit s řádem života totiž znamená, volit zánik.
Zamyšlení nad lidským bytím, Miloš Žádník
Úvodní zamyšlení
- Myslím si, že z životních zkušeností (nejen mých) vyplývá, že většina dnešních problémů pramení bud' z neznalosti této základní zásady, nebo z absence vůle chtít se touto zásadou řídit.
- Neznalost, nebo nedocenění významu ŘÁDU ŽIVOTA je především důsledkem toho, že v našem běžném životě není zřejmá příčinná souvislost mezi naším chováním a následky z toho vyplývajícími (varování či trest nepřicházejí vzápětí po špatném činu, chybí zpětnovazební regulační cyklus – korekce pro naše jednání). Část lidí (spíše větší) dospěla k přesvědčení, že si mohou dělat co se jim zlíbí, že je to jejich věc, jsou přece svobodní. Mnoha dnešním lidem chybí pokora k vyššímu řádu, jejich jednání není korigováno vnitřní obavou z trestu za špatné činy (hlavně aby mě nechytili).
- Člověk od svého vzniku potřeboval ke svému životu jistoty.
Vedle pocitu bezpečí ve skupině, hledal oporu i v materiálním zabezpečení (nástroje, obydlí, oděv, …).
Postupně si vypracoval úzký vztah k materiálním hodnotám (majetek, peníze, …) a povýšil je na hodnotu nejvyšší.
V povědomí lidí se zakořenilo: "Kdo nic nemá, nic neznamená" (Erich Fromm), tedy úspěšnost a hodnota člověka je odvozována od majetku, který vlastní.
Přeceňování materiálních hodnot v souvislosti se svobodnou lidskou vůlí a odtržením lidí od přírody, aniž by si lidé uvědomovali, že je na tom něco špatného, vedlo k růstu nadměrného a nezdravého egoismu.
Přílišný egoismus je v pozadí (podhoubí) mnoha problémů v celých známých lidských dějinách. Vede k vytváření velkých (propastných) nerovností ve společnosti. Egoističtí lidé (lidští paraziti) pro sebe získávají značné výhody a bohatství na úkor ostatních lidí ve společnosti. Lidé bohatí a mocní si vytvořili takové pravidla – zákony, které jim vyhovují, aby si udrželi privilegia, moc a majetek.
Bezmezný růst egoismu a individualismu vedl až ke vzniku dnešní konzumní společnosti, technicky vyspělé, ale duchovně zaostalé (nezralé).
- Ochrana ŽP – nový problém, který zde (z dlouhodobějšího hlediska) dříve nebyl. Mnoho lidí zatím plně nedoceňuje nebezpečí, které z našeho nezodpovědného přístupu k ŽP vyplývá (poškozování ekosystémů, kolaps lidské společnosti) a nepociťuje nutnost na svém chování něco měnit.
Jak situaci řešit?
- Pokud chceme něco měnit k lepšímu, musíme vycházet nejen z intuice a našeho pocitu správnosti takového počínání (oblast podvědomí),
ale i ze znalostí mechanismů jimiž se řídí vývoj složitých živých systémů a tedy i lidské společnosti (oblast vědomí a rozumu).
Je třeba dostat se problémům "pod kůži", poznat neviditelné podhoubí z něhož vše co vidíme a vnímáme, vyrůstá.
Dále je třeba umět si naslouchat a umět se domluvit na základních existenčních záležitostech.
K domluvě a společnému jednání je nutnou podmínkou vůle jednotlivých zúčastněných lidí, chtít svobodně, sám od sebe respektovat myšlení a jednání, které je v souladu s řádem života. Chtít dělat změny technokraticky, formálně a násilně nevede k úspěchu = polovičatá a nefunkční řešení.
- Je třeba nastartovat mechanismy vedoucí ke společenským změnám (samoregulační proces).
Lidé musí pociťovat, že se jim život v souladu s řádem života vyplácí, že z toho mají osobní výhody (lepší vztahy mezi lidmi, lepší zdravotní stav, konkurenční výhody, společenské uznání, …).
Pouhé apelování na lidi: "prosím vás buďte rozumní" – nefunguje, nevede k úspěchu.
Lidé tento nový, zdravý životní styl musejí sami chtít !!! a musí pro to být vytvořeny podmínky !!! (Křižkovy vesnice zdravého životního stylu, …).
- Dnešní doba z nás udělala otroky peněz, času a svých, stále náročnějších očekávání.
Abychom byli schopni efektivně a týmově spolupracovat, musíme mnozí přehodnotit své priority tak, abychom si dovedli udělat čas na řešení nejpodstatnějších společenských problémů.
Není to jednoduché nejen z hlediska změny návyků a postojů, ale často i z hlediska existenčních problémů, protože musíme vynakládat příliš mnoho svého času a úsilí na ekonomické zabezpečení svých rodin.
-Z psychologie je známo, že každý z nás má ve své mysli vnitřní obraz světa a ten porovnává s obrazem vnějšího světa.
Z toho pak vyplývá co považujeme za správné, pravdivé, atd., což je základem pro naše jednání.
Dnešní doba deformuje tento vnitřní obraz světa a vytváří tak z mnoha lidí duševní mrzáky
Vyjádření stavu společnosti a sledování společenských změn
Myslím si, že proces změn k udržitelnému rozvoji se dá vyjádřit zjednodušeně matematicky:
Velikost změn k UR = f-ce součtu přísp. lidí podob. smýšlení {(cit + rozum) x (vůle + návyk)}
Velikost změn k Udržitelnému rozvoji = funkce součtu příspěvků lidí podobného smýšlení (Velikost změn k UR je závislá na součtu příspěvků lidí, kteří se v různé míře chtějí svobodně a dobrovolně chovat v souladu s řádem života)
{cit (podvědomí) + rozum (vědomí)} x {vůle (spouštěč pro jednání jednotlivých lidí, vědomí) + návyk (automatické chování lidí, podvědomý program}
Inspirací mi byl vztah vyjadřující koncentraci lidí na nějakou činnost od Davida Grubera.
K = (|Z+| + |Z-|) x (N + V)
K.....koncentrace
|Z+| .....absolutní hodnota kladného zájmu (zájem něco udělat)
|Z|.....absolutní hodnota záporného zájmu (strach z průšvihu když něco neudělám)
N.....návyk (míra návyku)
V.....vůle (množství vynaložené vůle)
Statistické indikátory stavu společnosti
Stav a vývoj společnosti lze dále kvantifikovat pomocí statistických indikátorů (bližší informace o indikátorech jsou uvedeny v příloze Ekogramotnost a Trvalá udržitelnost, (příspěvek do sborníku Směřování k udržitelnému rozvoji, Olomouc duben 2000).
Ukázku statistického indikátoru můžeme předvést na kvalifikovaném odhadu pravděpodobnostního rozložení globálního cítění u lidí v ČR (graf jsem vytvořil na základě svých životních zkušeností).
Graf sestrojíme tak, že :
posun maxima - výchovou
na osu x – vyneseme míru globálního cítění: 0 – 100 % (míra vědomí, že jsme malou součástí celku – živé přírody a společnosti; pokora k vyššímu řádu, altruismus, apod. – jde o komplexní indikátor)
na osu y– vyneseme odhad četnosti lidí (počty lidí pro různou míru globálního cítění) v obou pólech (0 a 100%) a předpokládaném maximu
nakonec body propojíme na základě znalostí tvaru křivky statistického rozložení
Graf statistického rozložení ukazuje, že ve společnosti výrazně převažuje počet lidí myslících především na sebe (oblast blízká 0). Lidí s širším rozhledem a pokorou k vyššímu řádu, kteří si uvědomují, že jsme malou částí živé přírody a společnosti je jen velmi málo (soudím podle mých dosavadních zkušeností, oblast blízká 100 %).
Pesimistický odhad znázorňuje, že nejvíce je lidí, kteří myslí jen na sebe (egoisti). V optimistickém odhadu převažuje počet lidí, kteří v sobě přece jenom mají částečné globální cítění (20 až 25 %), ale pořád je to příliš málo na to, aby sami od sebe chtěli realizovat změny k udržitelnému rozvoji.
Myslím si, že naším nejdůležitějším úkolem je vytvářet podmínky (výchova, příklady jednání, ekovesničky, …) pro to, aby se u co největšího počtu lidí výrazně zvýšilo globální cítění (posun maxima směrem ke 100%). Protože tím získáme spojence pro realizaci nutných společenských změn. Teprve potom budeme moci vyvíjet účinný tlak na politiky a jiné zodpovědné lidi za stav naší společnosti.
Statistické indikátory stavu společnosti představují názorné grafické výrazové prostředky s velkou vypovídací schopností. Na první pohled ukazují, co je pro sledovanou společnost typické (co převažuje, kde je střední hodnota = těžiště) a co je výjimečné. Umožňují spojení:
kvality – sledované veličiny (stav, pocity, …) v relativním vyjádření (0 – 100 %) – osa x, a
kvantity – četnosti (počet případů, lidí) – osa y, do jednoho celku.
Tvorba uvedených indikátorů je postavena na subjektivním hodnocení stavu společnosti jednotlivými lidmi, na základě jejich životních zkušeností.
Poučení lidé jsou schopni snadno a rychle vytvořit požadovaný indikátor na sledovaný celek (skupinu lidí, celou společnost), ze svého osobního pohledu.
Takto vytvořené dílčí indikátory je pak možno porovnávat a statisticky vyhodnocovat (maximum rozložení, rozptyl, …), což je velká přednost těchto navrhovaných indikátorů.
Porovnání a statistické vyhodnocení je možné provést proto, že jednotlivé odhady statistického rozložení jsou vyjádřeny jednotně, v relativním vyjádření (převedeny na společného jmenovatele - 0 až 100%).
Statistickým vyhodnocením získáme přehled o převažujícím názoru (náladě, postoji) v určité skupině lidí nebo v celé společnosti. Indikátory by měli tvořit především odborníci z různých oborů a lidé s velkým přehledem a bohatými životními zkušenostmi.
Objektivnost a věrohodnost bude tím větší, čím více se budou různí lidé shodovat. V první fázi by indikátory mohly být považovány za pomocné a orientační, je lépe mít přibližný indikátor, než indikátor žádný. Později, po dopracování a zpřesnění, by tyto indikátory mohly získat na významu a mohly by se stát i rovnocennými indikátory k indikátorům objektivně měřitelným.
Statistické indikátory stavu společnosti potřebujeme především proto, abychom dokázali názorně vyjádřit a kvantifikovat lidský faktor, jakožto nejvýznamnější potenciál pro vývoj společnosti.
NÁVRH PRINCIPŮ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ŽIVOTA
1) Princip celostního nazírání na svět (celostní cítění a myšlení, Ekogramotnost, …)
- Snažit se řešit složité problémy v širokých souvislostech na základě znalostí o chování složitých živých systémů
- Řád života a funkčnost složitých živých systémů (lidské zdraví, společnost, živá příroda) by se pro nás měly stát prioritou číslo 1 (pokora k vyššímu řádu). (- je třeba povýšit na prioritu číslo 1)
- Celostní nazírání na svět je základní předpoklad pro dobrou domluvu a efektivní spolupráci lidí z různých oborů.
- Být si vědomi, že ve složitých živých systémech není možné dlouhodobě překračovat přípustné a kapacitní meze, a že je životně důležité nezvyšovat v těchto systémech míru chaosu (entropii).
- Uvědomovat si, že prostředí (přírodní i společenské) v němž žijeme a na němž jsme existenčně závislí, svým chováním spoluvytváříme a toto prostředí na nás působí zpětnovazebně. Budoucnost lidské společnosti je tedy závislá na našem dnešním chování ! (Společenské prostředí – viz. příloha)
2) Princip jednoty v základních existenčních záležitostech (zásadách) (chtít se dohodnout na základě svobodné vůle)
- Pro řešení základních existenčních problémů je zapotřebí, aby byli lidé intuitivně (podvědomě) a rozumově (vědomě) přesvědčeni o nutnosti společenských změn. Pro vlastní angažovanost je pak nutná svobodné vůle lidí (vědomí), chtít tyto problémy řešit. Následně by si lidé měli vypracovat návyk (podvědomé programy) na jednání v souladu s řádem života.
- Uvědomovat si, že při vší naší různosti a jedinečnosti každého z nás je zde jednota vyplývající z vyššího řádu – řádu života, který nás spojuje (svazuje) dohromady s lidskou společností a celou živou přírodou
- Být si vědomi, že potřebných společenských změn vedoucích k dosažení udržitelného rozvoje, je možno dosáhnout jen na základě široké (míry) spolupráce.
- Při jednáních o základních existenčních záležitostech nelpět na svých subjektivních názorech. Je třeba umět naslouchat druhým a umět se přizpůsobit potřebám celku.
- Chápat svobodu jako poznanou nutnost podřídit se řádu života (dobrovolná skromnost). Nepovyšovat své osobní zájmy nad celospolečenské existenční potřeby.
Vypracoval: Ing. Ludvík Fritscher
