Úvodní stránka

Regionální politika Evropské unie

Evropská unie je stejně jako celá Evropa tvořena bohatou mozaikou regionů lišících se kulturním a historickým vývojem, jazykem či tradicemi. Regionální odlišnosti se výrazně projevují i v hospodářské oblasti. Tyto disparity jsou výsledkem odlišného historického vývoje a odlišného přizpůsobování jednotlivých regionů na změny v oblasti hospodářského rozvoje v průběhu 20. století. Deset nejrozvinutějších regionů v Unii má třikrát vyšší úroveň HDP než deset nejméně rozvinutých.

Odstraňování negativních regionálních disparit je hlavním cílem regionální politiky EU. Tato politika představuje způsob, jímž EU pomáhá regionům, které zaostávají ve vývoji nebo mají problémy s restrukturalizací výroby, podporuje diverzifikaci venkovských oblastí, kde je zemědělství na ústupu, a pomáhá regenerovat zanedbané čtvrti měst.

Regionální politika EU je založena na principu solidarity. Bohaté státy EU (Německo, Francie, Velká Británie, státy Beneluxu) odvádějí do rozpočtu Společenství více prostředků, než z něho dostávají. Část prostředků je určena pro méně prosperující regiony (v hospodářsky méně rozvinutých zemích EU, jako je Španělsko, Řecko či Portugalsko) a znevýhodněné sociální skupiny. V letech 2000 – 2006 mají tyto transfery dosáhnout 231 mld. €, což činí více než 35% rozpočtu Unie na toto období.

Výše uvedený přístup pomáhá přímo regionům, které získávají tyto finanční prostředky, ale je i nepřímo prospěšný členským státům, které do rozpočtu přispívají, neboť jejich podniky mohou těžit z velkých investičních příležitostí a převodů ekonomického a technologického know-how.

Nástroje regionální politiky EU

Nástroje regionální politiky EU tvoří čtyři strukturální fondy:

• Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)– financuje investice do infrastruktury, vytváření pracovních míst, projekty místního rozvoje a pomoc malým firmám;
• Evropský sociální fond – pomáhá nezaměstnaným a znevýhodněným skupinám zapojit se do pracovního procesu, odporuje opatření v oblasti odborného vzdělávání a profesní přípravy;
• "Podpůrná" část Evropského zemědělského podpůrného a záručního fondu – financuje opatření na rozvoj venkova a pomoc zemědělcům v zaostávajících regionech;
• Finanční nástroj pro řízení rybolovu – podílí se na úpravách a modernizaci rybářského průmyslu.

Finanční prostředky z těchto strukturálních fondů se zaměřují na 3 hlavní cíle:

• Cíl 1 – pomoc regionům, které zaostávají ve vývoji, aby dosáhly úrovně ostatních regionů, Finanční prostředky směřují do rozvoje infrastruktury, na podporu investic do podnikatelských a jiných hospodářských činností. Jedná se přibližně o 50 regionů, v nichž žije zhruba 22 % obyvatel EU. Zde se investuje 70 % dostupných prostředků;
• Cíl 2 - podpora hospodářské a sociální přeměny (konverze) v průmyslových, venkovských či městských regionech nebo v oblastech závislých na rybolovu, kde dochází ke strukturálním problémům. Žije zde 18 % obyvatelstva EU a investuje se 11,5 % celkových prostředků;
• Cíl 3 – modernizace systémů školení a podpory zaměstnanosti. Financování tohoto cíle se uplatňuje plošně v celé Unii s výjimkou oblastí, které spadají pod cíl I. Investuje se12,3 % celkových prostředků.

Vedle čtyřech strukturálních fondů existuje Kohezní fond (Fond soudržnosti), který byl jako zvláštní fond solidarity vytvořen v roce 1993 na pomoc čtyřem nejméně rozvinutým státům EU (Řecka, Španělska, Portugalska a Irska), kde je HDP nižší než 90 % průměru EU. Prostředky z tohoto fondu se poskytují na celostátní úrovni a jsou určeny na financování velkých projektů v oblasti ochrany životního prostředí a rozvoje dopravy.

Specifickou skupinu tvoří samostatné iniciativy Společenství, které se zaměřují na řešení problémů projevující v celé Unii. Můžeme z nich vybrat programy:

• Interreg III – iniciativa zaměřená na podporu přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce;
• Leader III – cílem je podněcovat spolupráci aktivních činitelů působících ve venkovských společnostech a ekonomikách při posuzování nových místních strategií udržitelného rozvoje;
• Urban II - podpora inovačních strategií pro regeneraci měst a zaostávajících městských částí;
• Equal Equal – zaměřuje se na odstranění nerovných podmínek a diskriminace na trhu práce.

Finanční prostředky ze strukturálních jdou také do oblasti chovu ryb a rybolovu, která v současnosti prodělává rozsáhlou restrukturalizaci. Cílem je vytvoření udržitelné rovnováhy mezi mořskými zdroji a jejich využíváním, zvýšení konkurenceschopnosti firem, zlepšení dodávek a podpora rozvoje produktů rybářství a chovu ryb, pomoc při revitalizaci oblastí, které jsou závislé na rybolovu.

Dalším typem rozvojových aktivit financovaných strukturálními fondy jsou tzv. inovační opatření. Evropská komise ve snaze o zvýšení kvality strategií regionálního rozvoje stanovila tři pracovní témata: regionální ekonomiky založené a znalostech a technologické inovaci, eEuropeRegio: informační společnost ve službách regionálního rozvoje, regionální identita a udržitelný rozvoj. Tyto aktivity představují pouze doplňkovou formu a využívají 0,5 % z rozpočtu strukturálních fondů.

Udržitelný rozvoj

V období 2000 – 2006 je v oblasti strukturálních fondů kladen důraz na tzv. horizontální témata. Těmi jsou:

• udržitelný rozvoj
• rovné příležitosti
• informační a inovační technologie

Udržitelný rozvoj zahrnuje:

• aktivní řešení problémů znevýhodněných skupin
• účinnější využívání zdrojů
• zlepšování stavu životního prostředí

Projekty, které se zaměřují na udržitelný rozvoj (tzv. projekty hlavního proudu) mají větší dopad, než projekty zaměřené pouze na životní prostředí. Kritéria udržitelného rozvoje jsou integrována do hlavního proudu projektů zabývajících se sociálním a ekonomickým rozvojem (např. výstavba infrastruktury).

Klíčová témata pro plánování ze strukturálních fondů:

• podpora environmentálního managementu podniků
• důraz na šetrné umístnění, kvalitu stavby, tvorbu krajiny a způsob dopravního přístupu při velkých infrastrukturálních projektech
• zvyšování podpory ekologické výchovy

Pokud mají být projekty regionálního rozvoje v souladu s udržitelným rozvojem, je nutné začlenit principy udržitelného rozvoje do regionálního plánování již v první části socio-ekonomických analýz. Jednou z možností je tzv. posuzování vlivů strategie na životní prostředí – SEA (Strategic Environmental Assessment). Procesem SEA dochází k zohlednění environmentálních aspektů při navrhování rozvojového plánu, strategie nebo projektu.

Kandidátské země

V roce 2004 vstoupí do EU 8 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy, Malta a Kypr. Hospodářské a sociální podmínky v regionech těchto států jsou mnohdy horší než v nejméně rozvinutých zemích EU. Potřeby těchto států se týkají infrastruktury, průmyslu, služeb, drobného podnikání, zemědělství a životního prostředí.

Předvstupní pomoc kandidátským zemím je poskytována pomocí tří nástrojů Společenství.

Nejstarší je program Phare, který představuje hlavní kanál finanční a technické spolupráce. Vznikl v roce 1989 a od roku 1994 se zaměřuje na podporu deseti kandidátských zemí při jejich přípravě na vstup do EU. V roce 1995 byl rozšířen na 13 partnerských států střední a východní Evropy. Je určen na zlepšování práce institucí, správních orgánů a veřejných úřadů, které mají zajistit uplatňování legislativy Unie, dále na pomoc investicím do sociální a hospodářské sféry. Cílem programu je pomoci kandidátským zemím splnit tyto podmínky:

• vytvořit stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, lidská práva a ochranu menšin;
• funkční tržní hospodářství;
• přijmout a zavést do praxe normy EU (acquis communautaire).

Rozpočet programu Phare činí na období 1989 – 2001 více než 15 mld. €. Pro Českou republiku bylo doposud přímo vyčleněno 841 mil. €. Mezi lety 2000 – 2004 by ČR měla získávat ročně 79 mil. €.

Druhým programem je SAPARD (speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova). Hlavními cíli programu SAPARD jsou podpora rozvoje zemědělství a venkovských oblastí před vstupem kandidátských států do EU a pomoc při zavádění pravidel a předpisů EU v oblasti Společné zemědělské politiky. Hlavní tři priority programu jsou:

• Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a zpracovatelského průmyslu – investice do zemědělského majetku, zlepšování zpracování zemědělských produktů a produktů z ryb, zlepšování struktur pro kontrolu kvality, pro kvalitu potravin atd.;
• Udržitelný rozvoj venkovských oblastí - obnova a rozvoj vesnic a venkovské infrastruktury, rozvoj a diverzifikace hospodářských činností, metody zemědělské produkce určené k ochraně životního prostředí a uchování krajiny
• Odborná pomoc při zavádění a využívání programu.

Mezi léty 2000 – 2004 obdrží ČR z programu SAPARD 22 mil. € ročně.

Třetím nástrojem je ISPA (nástroj předvstupních strukturálních politik), který se obdobně jako Kohezní fond ve Společenství podílí na financování velkých investičních projektů v oblasti ochrany životního prostředí a budování dopravní infrastruktury.

Roční příděly z předvstupních fondů na období od roku 2000 pro kandidátské země vyjednávající o vstupu do EU (v milionech €)

Kandidátské země	Phare – národní programy	ISPA - minimum	ISPA - maximum	SAPARD
Bulharsko	100	83,2	124,8	52.1
Česká republika	79	57,2	83,2	22,1
Estonsko	24	20,8	36,4	12,1
Maďarsko	96	72,8	104,0	38,1
Lotyšsko	30	36,4	57,2	21,8
Litva	42	41,6	62,4	29,8
Polsko	398	312,0	384,8	168,7
Rumunsko	242	208,0	270,4	150,6
Slovensko	49	36,4	57,2	18,3
Slovinsko	25	10,4	20,8	6,3
Celkem	1085	1040		520
V případě programu ISPA se příděly uvádějí formou rozmezí. Příjemce pomoci má tato forma přimět k tomu, aby navrhovali co nejkvalitnější projekty a zajistili co nejpružnější řízení zdrojů.

Zdroj: Evropská komise

Podle nařízení schváleného Radou EU v březnu 2000 se na předvstupní pomoc pro Kypr vyčleňuje na období let 2000-2004 celkem 57 mil € a pro Maltu 38 mil €.

Zdroj: Evropská komise

Cíle regionální politiky EU

1. Znevýhodněné regiony
Regiony zaostávající v rozvoji (Cíl I)
Jedná o regiony, kde HDP činí méně než 75 % průměru ve Společenství a také řídce osídlené oblasti ve Finsku a Švédsku. Jde i o oblasti, které leží na periférii EU (Kanárské ostrovy, Azory, Madeira, francouzské zámořské departmenty) a také o nové spolkové země SRN. Pro tyto regiony je charakteristická: nízká úroveň investování, nadprůměrná nezaměstnanost, nedostatek služeb, nedostatečně rozvinutá infrastruktura.

Hlavním cílem regionální politiky je pomoci těmto regionům dohnat ostatní regiony v Unii. Začíná se s budováním chybějící infrastruktury, ale pamatuje se i na rozvoj služeb a zlepšování kvality životního prostředí.

Regiony procházející konverzí (Cíl 2)
Regiony zahrnuté pod cíl 2 trpí restrukturalizací průmyslu nebo služeb, úpadkem tradičních činností ve venkovských oblastech, úpadkem městských částí nebo problémy v odvětví rybolovu a produkci ryb.

Zde není hlavním problém chybějící infrastruktura, ale vytvoření alternativy k upadajícím tradičním hospodářským činnostem.

2. Oblasti nebo odvětví se specifickým postižením
Příhraniční oblasti, upadající městské oblasti, venkovské oblasti (mimo cíl 1 a 2), oblasti s rybolovem.

3. Ohrožené sociální skupiny
Lidé obtížně umístitelní na trhu práce (Cíl 3)
Mladí lidé, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé zasažení sociální exkluzí, nekvalifikovaní pracovníci.
Lidé vystavení diskriminaci a nerovnosti příležitostí na trhu práce

4. Místní a regionální úřady
Nadnárodní spolupráce, spolupráce mezi regiony

5. Kandidátské země

Použitá literatura:
Evropská unie regionům, Delegace Evropské komise v České republice, Praha 2002
Jindrová, P., Reitschmiedová, A., Rosecký, D., Teuschelová, T.: Regionální plánování, udržitelný rozvoj a strukturální fondy, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2001
Pacák, J.: Regionální politika EU, Bakalářská práce, FSS MU v Brně, Brno 1998